Neméně důležité je působení okolí, prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Sociálně patologickému chování a kriminalitě „náctiletých“ mimo jiné předchází způsob a možnosti využívání volného času. Problém se přímo úměrně zvětšuje v oblastech, kde dospívající nenalezne vyhovující zábavu, seberealizaci a uplatnění. Nemusí se přímo jednat o úplnou absenci takových zařízení, např. klubů, sportovišť apod. Problém tkví v nabídce, která je předkládána, a to jak z hlediska pestrosti a aktuálních trendů, tak zejména z hlediska sociální a ekonomické dostupnosti. Děti z tzv. sociálně slabších rodin, jsou pak vystaveny jistě daleko silnějším tlakům z ulice (party), než ty, které tráví volný čas organizovaně a pod vedením dospělého. Nejvíce ohrožena je právě dospívající mládež.
Jednou ze skutečně moderních a účinných možností, jak pomoci dospívajícímu ze sociálně slabší rodiny kvalitně využít volný čas, je nabídnout mu zázemí tzv. nízkoprahového klubu. Již sám název signalizuje „snadný vstup“ z hlediska finančních možností rodiny dítěte. Za pobyt se neplatí žádné poplatky.
Hlavním rysem nízkoprahového klubu je aktivní účast jeho návštěvníků při tvorbě náplně činnosti a denního programu. Kolektivu jsou samozřejmě v hrubých rysech nabídnuty varianty a alternativy, vyplývající z technických možností (velikost prostoru, vybavení atd.), jsou to však jeho příslušníci, kteří na základě domluvy rozhodují o tom, jaká činnost se právě bude provozovat. Zkušený koordinátor, který nepůsobí jako dozor, spíše jako poradce, by měl umět právě tuto fázi usměrnit tak, aby starší děti tolerovaly tužby a přání dětí mladších a naopak. Ideální je, pokud klub disponuje takovými prostory, kde se různé věkové skupiny navzájem neruší nebo neomezují. Dále je důležité, aby kolektiv nezasahoval do práv jednotlivce a umožnil mu seberealizaci. Proto dalším důležitým znakem nízkoprahového klubu by měla být komunikace a vyjádření vlastního názoru. Zkušenosti z praxe ukazují, že zejména dospívající mají v oblibě obyčejná posezení s volným povídáním na nejrůznější témata. Zde je, bohužel, patrná absence takové možnosti v rodině nebo ve škole. I v tomto případě je důležitá profesionalita dospělého účastníka debaty, pokud je k ní přizván.
Z uvedeného vyplývá, že koordinátor nízkoprahového klubu se musí dobře orientovat v sociologických a psychologických dovednostech a musí být nadán dobrou komunikační schopností, právě s věkovou skupinu dospívajících. Teenager v poměrně krátké době pozná, jestli dospělá osoba, se kterou komunikuje, rozumí jeho problémům a názorům, jeho „terminologii“. V kladném případě oplácí důvěrou, otevře se a tak vzniká možnost účinné prevence negativních jevů, které dospívajícího mohou ohrozit. V opačném případě není dospělý uznán jako partner a všechny jeho, byť dobře míněné rady a názory, jsou dospívajícím brány s despektem. Taková chyba se mnohdy velmi obtížně napravuje, proto je důležité, aby koordinátor dospívajícím skutečně rozuměl.
Tak na shledanou v nízkoprahovém klubu!