Životní rovnováha souvisí velmi úzce s naší spokojeností. Kdo není uvnitř, duševně vyrovnaný, logicky nemůže žít šťastný život. Je ale velká otázka, nakolik si tuto rovnováhu máme nechat rozhodit okolím a vnějším prostředím. Proč? Protože:
· Na to, co se kolem nás děje, nemáme příliš velký vliv.
Dokážeme ovlivnit své okolí, přátele, náš život je ale provázán s mnohými událostmi, se kterými nemáme nic společného. Je jen naše volba, zda vše přijmeme tak, jak je a jak přichází, anebo se budeme rozčilovat. Ideální přístup je, když se člověk podrobněji zabývá jen tím, co reálně může ovlivnit. V žádném případě nejde o pasivitu. Je ale rozdíl rozčilovat se nad celosvětovou spotřebou plastů, anebo se osobně snažit plasty méně využívat…
· Lidé myslí především na sebe.
Ano, všichni jsme sobci. V dobře fungující společnost by vše mělo probíhat tak, že to, co je výhodné pro mě osobně, je příjemné i ostatním. Nastavme si život tak, aby z toho, co nám přináší radost, měli prospěch i ostatní. Vede to ku dvojnásobné radosti.
· Nikdy nevíme, kam nás zavane.
Plánovat dítěti, na jakou školu půjde léta dopředu, nemá smysl. Neměli bychom to dělat ani v osobních rozhodnutích. Třeba se nakonec uděláte úplně jiné rozhodnutí. Z kolika původně zamýšlených doktorů jsou perfektní technici, z kolika strojařů operní pěvci? Počty jsou to nemalé. Ani rodinná tradice a historie by neměla omezovat potomky v rozvoji jejich opravdových vášní a vloh.
Netušíme ani, co se může kdykoliv stát, štěstí je, ať se nám to líbí, anebo ne, velmi rozhodující faktor v našich životech.
· Rovnováha spočívá ve výkyvech
Zní to zvláštně, ale ničí život není plochý a prostý temných a světlých chvilek. Sinusoida je velmi obvyklá křivka popisující vývoj všech jevů, příkladem budiž ekonomika. A je to tak správně, jen negativní prožitek nás učí ocenit to krásné. Pokud se propad někde zvrátí a následuje cesta do výšin, vše je, jak má být.